Stanovisko k některým otázkám měření a posuzování hluku ve vnějším a vnitřním prostoru staveb pro bydlení

(Stanovisko bylo konzultováno s odborem  HEM Ministerstva zdravotnictví ČR)

Toto stanovisko reaguje na některé názory oficiálně pronesené na poradě komunálních hygieniků Královéhradeckého a Pardubického kraje dne 11.12.2001, a to zejména:

  1. Požadavky na dodržení limitů stanovených pro vnitřní prostor staveb pro bydlení (§ 11) a limitů stanovených pro venkovní prostor těchto staveb (§ 12)  v NV č. 502/2000 Sb. nemusí být splněny současně, neboť to není v NV výslovně uvedeno
  2. Obvodový plášť staveb pro bydlení je apriori takový, že, pokud je splněn limit ve venkovním prostoru dané budovy, není nutné měřit a posuzovat hluk uvnitř, a to v každém případě, tj. bez ohledu na zdroj hluku a vlastnosti jím emitovaného akustického signálu.
  3. Měření hluku v chráněných místnostech staveb pro bydlení při splnění venkovních limitů v každém případě představuje pouze posouzení stavebně technického stavu obvodového pláště budovy, což je výhradní záležitostí majitele. K jeho zkoumání není hygienik kompetentní, a proto se v těchto případech vnitřním hlukem nezabývá..
  4. NV č.502/2000 Sb. nemluví o nízkofrekvenčním hluku, je to proto pouze technický problém, který hygienika nezajímá.

K „tézi“ ad 1:

§11 a §12 NV č.502/2000 Sb. jsou formulovány zcela nezávisle. Stanovení limitů pro vnitřní prostor chráněných místností staveb pro bydlení (§11) není nijak podmíněno ani výší limitu, ani jeho dodržením ve venkovním prostoru dané stavby (§12) a naopak. Z toho plyne, že oba limity (venku i vevnitř) musí být splněny současně. (S vyjímkou přesně definované situace §12 odst.(6)). Přitom ke konstatování protiprávního stavu stačí prokazatelné nedodržení jednoho z nich. Proto i orgán ochrany veřejného zdraví je vždy povinen posoudit situaci ve vnitřním i venkovním prostoru současně. Posouzení nemusí znamenat, že je nutné vždy všechno měřit. Je na odborné erudici pracovníků orgánu OVZ,  aby zvolili správnou metodu měření a hodnocení. Tj., kdy mohou posoudit dodržení limitu ve vnitřním prostoru pouze na základě hodnoty naměřené ve venkovním prostoru a, kdy, naopak, by takový postup vedl k závažnému pochybení a zanedbání povinnosti orgánu OVZ , viz dále.

K „tézi“ ad 2:

1.      Je-li stavba zkolaudována jako stavba pro bydlení, je oprávněný předpoklad, že splňuje požadavky všech stavebně technických předpisů, které se podle platné legislativy na ní vztahují. Není v kompetenci orgánu OVZ, aby tyto skutečnosti zkoumal. Stavba pak požívá veškeré ochrany podle jednotlivých ustanovení NV č.502/2000 Sb., a to jak ve venkovním prostoru budovy, tak uvnitř.

2.      Technické požadavky na akustické vlastnosti obvodových plášťů staveb pro bydlení jsou mj. stanoveny v ČSN 73 0532 Akustika-Ochrana proti hluku v budovách a souvisící akustické vlastnosti stavebních výrobků-Požadavky.

2.1      Hodnoty veličin určující zvukovou izolaci obvodového pláště jsou stanoveny s ohledem na očekávanou venkovní hlučnost tak, aby ve vnitřním chráněném prostoru za fasádou byly splněny hygienické limity dané NV č. 502/2000 Sb. §11 odst.(2). Pokud hluk ve venkovním prostoru 2 m před fasádou nepřekračuje limitní hodnotu, je požadovaná hodnota zvukové izolace obvodového pláště vzhledem k obytným místnostem bytu stanovena na 30 dB.

POZNÁMKA  Požadovaná hodnota zvukové izolace obvodového pláště je v tomto případě mnohem menší než hodnoty požadované pro vnitrobytové a mezibytové příčky. Již z tohoto porovnání plyne, že požadovanou hodnotu zaručují už velmi jednoduché keramické konstrukce obvodových plášťů, včetně  oken s třídou zvukové izolace alespoň 1, což je většina běžně používaných oken s dvojitým zasklením.

2.2      Výše uvedené však platí pouze za předpokladu, že:

a)      Rozhodující část frekvenčního spektra působícího akustického signálu leží v tzv. zvukoizolačním pásmu 100 – 3150 Hz

b)      Frekvenční spektrum je širokopásmové a neobsahuje žádné výrazné frekvenční složky

c)      Hluk se do vnitřního chráněného prostoru šíří výhradně vzduchem přes obvodový plášť budovy, přičemž zvukové vlny na něj dopadají přibližně rovnoměrně ze všech směrů.

2.3      Pokud výše uvedené podmínky nejsou splněny, mohou hladiny akustického tlaku v chráněných místnostech staveb překračovat přípustné hodnoty stanovené NV č.502/2000 Sb. §11 odst.(2) i v případě, že budou limitní hodnoty ve venkovním prostoru před fasádou chráněné místnosti dodrženy. Jde zejména o tyto situace:

a)      Rozhodující část frekvenčního spektra působícího akustického signálu leží pod zvukoizolačním pásmem, tj. pod 100 Hz, resp. jde-li o tzv. hluk nízkofrekvenční dle definice č.4 Přílohy č.1 NV č.502/2000 Sb.. Tak tomu je ve většině případů u discohudby i u řady technických zdrojů hluku (komíny plynových kotelen, výfuky velkých dieselagregátů, kompresory, dmýchadla, velké axiální ventilátory apod.)

b)      Hluk se do chráněného prostoru šíří i konstrukcí budovy, např. z přilehlé komunikace. V tomto případě může být významná část hluku uvnitř chráněné místnosti způsobena znovuvyzářením  hluku šířeného konstrukcí. Přitom tato složka není postižena měřením ve venkovním prostoru.

POZNÁMKA  Lze říci, že lze-li subjektivně identifikovat otřesy a vibrace v chráněné místnosti např. při průjezdu vozidel kolem budovy, nemůžeme složku  šířenou konstrukcí apriori vyloučit.

K „tézi“ ad 3:

Z dosud uvedených argumentů pak také vyplývá, že v případě hluku, jehož rozhodující část spektra leží  pod 100 Hz a zejména v případě hluku nízkofrekvenčního, žádná rozumně dostupná stavebně technická opatření ke zvýšení hodnoty zvukové izolace dle ČSN 73 0532 neochrání vnitřní prostor za fasádou před jeho průnikem. Průnik takového akustického signálu tak není záležitostí splnění požadavků ČSN 73 0532, což je zaručeno deklarací, že budova je zkolaudována jako stavba pro bydlení, ale výhradně provozovatele předmětného zdroje hluku. Vzhledem k tomu, že výrazné nízkofrekvenční složky se běžně v „přirozeném“ hluku pozadí nevyskytují, lze ve většině případů takový zdroj hluku dobře identifikovat a prokázat jeho vliv, například střídavým zapínáním a vypínáním.

K „tézi“ ad 4.

Pojem nízkofrekvenčního hluku je řádně definován v odst. 4 Přílohy č.1 k NV č.502/2000 Sb.

Stejně tak pojem hluku s výraznými tónovými složkami dle odst. 7 Přílohy č.1 k NV č.502/2000 Sb.

Při stanovení limitní hodnoty hluku ve vnitřním prostoru staveb pro bydlení dle §11 odst. (2) a (3) je orgán OVZ povinen posoudit, zda posuzovaný hluk pronikající do vnitřního prostoru chráněné místnosti neobsahuje výrazné tónové složky. Musí tedy znát jeho spektrum.

Z argumentace k “tézím“ 1–3  a z elementárních akustických znalostí týkajících se fyzikálních zákonů zvukové izolace plyne, že:

1.      Hluk, jehož rozhodující část spektra leží pod 100 Hz, a tím spíše hluk nízkofrekvenční, pronikají velmi snadno i poměrně masivním obvodovým pláštěm do vnitřního prostoru staveb. Tento hluk, který pronikne obvodovým pláštěm se uvnitř velmi často projevuje jako hluk s výraznou tónovou složkou v oblasti nízkých frekvencí  a je subjektivně pociťován výrazněji negativně ve srovnání s hluky v oblasti středních a vysokých frekvencí (ISO/CD 1996-1).

2.       Nízká frekvence znamená velkou délku zvukové vlny, v nízkofrekvenční oblasti řádově metry. Tato délka koresponduje s geometrickými rozměry místností, do kterých hluk proniká. Pokud jsou tyto rozměry blízké celočíselnému násobku půlvln akustického signálu o dané frekvenci, dochází v reálném prostředí ke vzniku nestabilního stojatého vlnění, které má z důvodu malé difuzivity prostoru za následek velmi nehomogenní rozložení akustického pole vzhledem k půdorysu i řezu dané místnosti a vznik záznějí majících charakter oscilující tónové složky, které mají velmi rušivý efekt pro lidi pobývající v místnosti.

3.      Znamená to, že pojem nízkofrekvenční hluk je velmi důležitým pojmem pro rozhodnutí o strategii měření a hodnocení hluku v komunálním prostředí a o jeho očekávaném vlivu na zdraví lidí. Zjistíme-li, že hluk ve venkovním prostoru budovy obsahuje výrazné frekvence v nízkofrekvenční oblasti, musíme oprávněně předpokládat problémy uvnitř! To přesto, že pro  nízkofrekvenční hluk (a infrazvuk) jako takový, zatím není v případě komunálního prostředí stanoven platnou legislativou příslušný limit. Nejde tedy jen o ryze technickou záležitost.

4.      V některých zemích Evropy (Dánsko, Švédsko) však existují již delší dobu oficiální limity pro nízkofrekvenční hluk a infrazvuk ve vnitřních prostorách staveb pro bydlení a občanského vybavení. Odpovídající směrnice pro měření takovýchto akustických signálů pak jednoznačně stanoví, že tyto hluky se měří výhradně uvnitř chráněných prostorů. Hlavním důvodem je, ve shodě s výše uvedenými argumenty, že měření ve venkovním prostoru v těchto případech nevypovídá nic o očekávané situaci uvnitř.

Ing. Tomáš Hellmuth, CSc.

ved.NRL

Novinky

Nový metodický návod
20.10.2017 vešel v platnost nový metodický návod pro měření a hodnocení hluku v mimopracovním prostředí. ... »více
26. 10. 2017

Účast na 95. akustickém semináři
Aktivně jsme se zúčastnili 95. akustického semináře v Horní Cerekvi. ... »více
26. 10. 2017

Článek v časopise Hygiena
Korekce na odraz zvuku od fasád budov s chráněným venkovním prostorem staveb ... »více
10. 11. 2016

Účast na 25. GIS ESRI konferenci
Aktivně jsme se zúčastnili 25. GIS ESRI konference ... »více
10. 11. 2016

»Zobrazit všechny aktuality
 
Národní referenční laboratoř pro komunální hluk
Jana a Jos. Kovářů 1412, 562 06 Ústí nad Orlicí, tel.: 465 352 019